Volný den….

Mám po dlouhé době volný den a jsem sama doma…tedy jsou tu se mnou koně, psi, kočky…

Čekám na veterináře, poklízím koníky, povídám si s nimi, těším se pohledem na zasněženou krajinu a nechávám se zahřát nesmělými paprsky slunce. Po včerejší sněžné fujavici je to balzám na duši….Když zavřu oči, vybavím si, jak jsem vyprovázela děti ráno k autobusu, Eliška jela z kopce na bobech, vískala na celé kolo a já jsem jí nesla tašku do školy. Když pak nastupovala do autobusu, měla jiskřičky v očích a začátek nového dne byl rozhodně veselejší, než když jí popoháním, že někde musím být včas, ať si pospíší. Těsně, než se autobus rozjel, mi poslala spoustu pusinek a srdíček a já se tetelila blahem…kéž by jí tohle období ještě dlouho vydrželo….

Co mi dnes zaznívá stále v hlavě je, že nemusím nikam spěchat a nemusím plnit žádný seznam povinností. Je to tak skvělé, že si říkám, proč to nedělám častěji a ten život si více neužívám. Co jsme to za náturu, stále někam spěchat a příjemné věci odkládat na ažpak? Co kdyby to ažpak nikdy nenastalo? Nezbyl na něj čas nebo se nám něco stalo a nedožili jsme se ho? Proč si nevyhradíme více času na lenošení, na odpočívání, na dny bez seznamů, na dny na toulání se myšlenkami, na dny pro milión dětských otázek, které nás nebudou zdržovat? Na pozorování mraků, vážek, ptáků, vloček, lístků ve větru…Proč si více nehrajeme,nepovídáme….?IMG_20161031_163235

Určitě se vás nechci dotknout….možná, že si dáváte dostatečný prostor. Já jsem dnes přišla na to, že ho chci ve svém životě rozhodně více. Chybí mi to. Připomněla mi to už Eliška tím máváním z autobusu.

Nastěhovala jsem se letos s dětmi na svůj vysněný ranč s koníky. Celé léto jsme strávily „budováním“ pro koníky, kolem ranče, na zahrádce,  v domě, vyděláváním peněz, teď na poslední chvíli ještě přípravy na zimu…A najednou mě dostihl pocit, že si to tu vlastně můžu víc užívat. Vždyť je to naše, už žádný pronájem. Blíží se naše první vánoce na našem ranči. Našem vysněném ranči!  Jaká je to paráda!:-)) Jak jsem si to řekla nahlas, začala jsem se na vánoce těšit! Nazdobily jsme okna, vyndaly jsme na stůl svíčky, vyrobily jsme si adventní věnec a zastavily jsme se v tom shonu….

IMG_20161129_134455

Cítím dojetí z toho, že tu jsem. Že se nemusím nikoho ptát na to, co smím nebo nesmím, můžu si dělat co uznám za vhodné a jsem tu DOMA. Pro někoho taková samozřejmá věc, pro někoho VZÁCNOST.  Kolik lidí může říci o vánocích, že má svůj domov? Nebo že má svůj vysněný domov? Pro mě domov není o počtu, kvalitě nebo luxusnosti cihel našeho obydlí. Je to o tom, že bydlím ve svém, nemusím se nikoho ptát co tu mohu dělat nebo změnit a hlavně, že tu bydlím nejen se svými dětmi, psy a kočkami, ale i se svými koňmi. Poprvé v životě s nimi bydlím a kdykoliv si vzpomenu, natáhnu boty a vyběhnu za nimi, ať je 30 stupňů, vánice nebo půlnoc…..Je to nepopsatelné a jako zkušenost nezaplatitelné. Je to splněný sen.

IMG_20161129_134149

Já jsem moc vděčná, že mám volný den a mám možnost napsat článek, být s koňmi, uvědomit si hodnotu volného času a toho, že můžu dělat, co mě baví. Kouknu od stolu v kuchyni ven a vidím koně ve výběhu, jak se nastavují sluníčku… a jsem vděčná, že tu můžu být s nimi…a nelítat někde po schůzkách. Mám motivaci snažit se mít takových dní více a naplnit je tak, abych načerpala co nejvíce energie a mohla ji rozdávat dále.

Rozhodně není třeba mít pocit viny, když si dáme volný den, děláme co máme rádi, na co jindy není čas, myslíme na sebe a neplníme seznam povinností. Není to promarněný čas, ale ten nejlépe investovaný, jaký může být. Není třeba čekat, až si tělo a mysl vyžádá volný den nemocí. To už je dost pozdě a trvá to o dost déle se dát do kupy. Takhle je to dobrovolně, o dost radostnější a vydatnější. Mimochodem jsem četla dost zajímavý článek o tom, že migrény jsou z pocitu viny a že se jimi trestáme za nenaplněné požadavky, které máme samy na sebe. Mívají je totiž hlavně ženy. Nechci paušalizovat a je to dost zjednodušeně řečeno, ale dost mi to sedí.

Tak já jdu do výběhu za koníky a přeji vám, ať si najdete čas na sebe a svoje malé radosti k čerpání energie:-)

Nečekejte na ažpak….

Pokud budete chtít číst více mých článků, občas se pousmát nad nějakou fotkou či videem,  sledujte moji stránku SRDCEM U KONÍ .

Své dny můžete obohatit kontaktem a láskou ke koním. Jsou to tvorové, kteří Vám vše, co jim dáte mnohonásobně vrátí. Zkuste se začíst do tohoto eBooku zdarma o tom, jak se KŮŇ STANE KONÍČKEM  a proč se do nich zamilovat:-)) <<

Rozšiřte své obzory o kontakt s těmito skvělými tvory a otevřete jim své srdce. Bohatě se Vám to vrátí:))

PS:  fotky staré 2 dny mi přijdou jak jarní:-)) Včera nám napadlo 40 cm, snad se brzy vykutáme:-)

 

 

Katka Zajacová

Mojí vášní jsou koně. Baví mě ukazovat dětem i dospělým cestu k nim a inspirovat je, jak si s koněm vytvořit vztah. Užívat si s nimi čas jinak, než je zvykem a vytvořit si z nich parťáky na celý život.

Ke koním jsem chodila už odmalička jako dítě, mým snem bylo mít vlastního koně a ten jsem si splnila z mé první výplaty. Tento kůň mne provází mým životem již 20 let.

Druhý velký sen, mít svůj ranč a s koňmi denně žít a ne za nimi dojíždět, jsem si splnila teď. Mám dvě děti, které také milují koně a mohou s nimi žít již od malička. Dalším mým snem je tuto lásku ke koním předávat dál, aby si s nimi lidé naučili udělat hezký vztah. Když jim otevřete své srdce, můžete jen získat.

Získala jsem certifikaci Pedagogicko-psychologického ježdění a mám licenci Cvičitele pro jízdu na koni.

Jsem také autorkou eBooku ZDARMA:

Děti a koně: 8 tipů na co nezapomenout, když chce Vaše dítě jezdit na koni

Stáhnout si eBOOK ZDARMA můžete ZDE>>>

Jsem také autorkou eBooku :

Můj sen: Z paneláku ke koním a na ranč

Stáhnout si eBOOK MŮJ SEN můžete ZDE>>>

Můj příběh si přečtěte zde>>

Komentáře