Víte, že k životu potřebujeme i nepohodlí?

PŘÍLIŠ DOBRÉHO ŠKODÍ!

Máme poníka. Na tom by nebylo nic divného, kdybychom často neřešily jeho stravu. V létě se často drbe a různé názory se liší v tom, že je to z hmyzu a nebo i z přemíry dobré stravy, kterou organismus nedovede zpracovat. Já si myslím, že je to souhrn různých faktorů, i psychických, pracujeme tak i na sobě, ulevujeme mu různě, po létě to zmizí a máme zimu na to se zase posunout.

Jeden rozhovor s naším veterinářem mě však inspiroval k myšlence v názvu tohoto článku. Vyprávěl mi o tom, jak jsou poníci metabolicky původně stvořeni k tomu, aby v pustině STÁLI U BODLÁKU a byli tak NEJSPOKOJENĚJŠÍ. A jak jim vůbec nedělá dobIMG_20160902_184121[1]ře, když je u nás šoupneme na zelenou pastvinu a myslíme si, cože dobrého pro ně vlastně neděláme. A říkáme si, jak jsme na ně hodní, že se u nás mají tak dobře. Mimochodem náš poník část noci nosí pastevní náhubek, což sice hrozně vypadá, ale jemu to pomáhá, protože může být s koňmi v noci na pastvině – a on je s nimi rád- a zároveň se nepřežírá.

No ale k věci….jsem si tak tu myšlenku prohlížela ze všech stran a přišla mi úúúžasná. My si myslíme a USILUJEME O POHODLÍÍÍÍČKO, papáááníčko, nicneděláááníčko, ale to nám hrozně škodíííííí! Jen to, že máme určitou míru nepohodlí nás donutí něco změnit, udělat, vymyslet, vylepšit, posunout dopředu…jinak bysme asi na tom gauči shnili…..

Kolik vynálezů se vynalezlo proto, že si někdo chtěl něco ulehčit…

Kolik lidí by nechodilo do práce a kynulo by doma, kdyby nemuseli platiti nájem…

Kolik nemocí je z prostého lidského přejídání…prostě máme dostatek a přebytek

Jak byli lidi dříve spokojení a zdraví, když museli pracovat kolem statku a hýbat se, měli všeho méně, někdy tak akorát, někdy i nedostatek. Rozhodně si ale tolik nestěžovali, pomáhali si navzájem, žili více pospolu, spousta lidí v jedné chalupě, protože prostě museli. Na toleranci a komunikaci nemuseli platit drahé kurzy, ale učili se jí přirozeně za pochodu žitím.

Proč potřebují někteří spadnou na pomyslné dno, aby se pak vyšvihli a dokázali nevídané věci?

Proč až pod tlakem okolností , nouze a bídy se rodí neuvěřitelné a úžasné věci pro lidstvo?IMG_20160902_184114

Já to nevím…jen jsem si uvědomila, že NEPOHODLÍ a NESPOKOJENOST nás žene dopředu, nenechá nás usnout, motivuje nás ke krokům dopředu. Je také dobré se dobře nasměrovat a ptát se, s čím jsem vlastně konkrétně nespokojen a kam svoje kroky napnu, ale to už je asi na jiný článek:-)

A začalo to poníkem:-))

Pokud se Vám článek líbil, stáhněte si můj  eBOOK ZDARMA ZDE  , budete pak dostávat ode mne pravidelné články a zamyšlení:-)

Cítíte se, že stojíte na místě, nic Vám nejde a jste stále nespokojeni? Hodil by se Vám přísun podpory od někoho, kdo na tom byl  stejně a dnes je šťastný a spokojený? Stáhněte si můj nový eBOOK  Můj sen: Z paneláku ke koním a na ranč.

:

Katka Zajacová

Mojí vášní jsou koně. Baví mě ukazovat dětem i dospělým cestu k nim a inspirovat je, jak si s koněm vytvořit vztah. Užívat si s nimi čas jinak, než je zvykem a vytvořit si z nich parťáky na celý život.

Ke koním jsem chodila už odmalička jako dítě, mým snem bylo mít vlastního koně a ten jsem si splnila z mé první výplaty. Tento kůň mne provází mým životem již 20 let.

Druhý velký sen, mít svůj ranč a s koňmi denně žít a ne za nimi dojíždět, jsem si splnila teď. Mám dvě děti, které také milují koně a mohou s nimi žít již od malička. Dalším mým snem je tuto lásku ke koním předávat dál, aby si s nimi lidé naučili udělat hezký vztah. Když jim otevřete své srdce, můžete jen získat.

Získala jsem certifikaci Pedagogicko-psychologického ježdění a mám licenci Cvičitele pro jízdu na koni.

Jsem také autorkou eBooku ZDARMA:

Děti a koně: 8 tipů na co nezapomenout, když chce Vaše dítě jezdit na koni

Stáhnout si eBOOK ZDARMA můžete ZDE>>>

Jsem také autorkou eBooku :

Můj sen: Z paneláku ke koním a na ranč

Stáhnout si eBOOK MŮJ SEN můžete ZDE>>>

Můj příběh si přečtěte zde>>

Komentáře